I.Kapitola - Poznání

4. srpna 2018 v 12:55 | Yukki Sumiko |  Nic není nemožné rub
Jmenuji se Keiji Yukino a je mi 16 let. Mám černé vlasy a hnědé oči. Nemám žádné sourozence ani kamarády. Rodiče se věnují radši práci než mě už od 10 let. Otec mě mlátí, jelikož nechci v dospělosti převzít jeho firmu. Teď kvůli němu a jeho firmě měním školu. Nastupuji do prvního ročníku vyšší střední na Shirari. Jsem zvědavý co mě tam čeká. Určitě ale nebudu neviňátko. Jsem především grázl a nic si nenechám líbit. Jsem takový tvrďák. Aspoň tak vypadá moje maska navenek.

Jsem Daisuke Nami je mi 15 let. Jsem menší postavy, hnědovlasí, modré oči. Miluji fotografování. Mám milované rodiče a mladší sestru Ayaku. Je to moje malá zvědavka. Jsem na škole jménem Shirari. Mám jednoho kamaráda jmenuje se Manzo chodí už do vyšší střední. Spolu děláme školní noviny. Těším se na Manzeho celé prázdniny jsem ho neviděl.

Ležím v posteli a nudně pozoruji strop za doprovodu hudby do sluchátek. Jsem sám jako vždy. Rodiče se o mě nestaraj. Mají radši svojí práci než mě. Najednou se rozrazí dveře, kde se poté objeví můj fotr a začne na mě řvát:
" Ty neslyšíš, že na tebe máma volá!!". Jen na něj koukám a nehnu ani prstem. Nezajímá mě co říka. Je mi to jedno. Nudně otočím svůj pohled z okna.
" To že nechceš poslouchat mě neznamená že budeš ignorovat i svou matku! Mazej dolu na večeři!." Nudně si sundám sluchátka a arogantě řeknu:
" Nemám hlad nažerte se sami."
" Já jsem se tě neptal. Mazej dolu!"
" Nezájem řekl jsem že nemám hlad."
" TY ROZMAZLENEJ FRACKU!!!! Co já se s tebou budu párat prostě jdi dolu a budeš poslouchat"
Zvedl jsem se, stoupl si obličejem k němu a řekl: " Neslyšel jsi? NEMÁM HLAD!". V tu chvíli mi přiletěla taková facka, že jsem druhou chytil o dveře
" Za 5 min ať jsi u stolu rozumíš!"a odešel. Nasraně jsem kopl do dveří a pomalu sešel dolu ke stolu. Na matku jsem se ani nepodíval a na fotra už vůbec ne. Sedl jsem si a začal se šťourat v jídle. Můj pohled byl zapíchnut do stolu a moje srdce bušilo o 106 díky adrenalinu a zlosti.
" To se na mě ani nepodíváš?" přerušila u stolu ticho moje matka. Nereagoval jsem, dál jsem si hrál s hůlkami.
" Tvoje máma se na něco ptá? Tak jí snad odpovíš!." Jen jsem se nadechl a suše odsekl:
" Ne taky na mě 6 let už nekouká" Otec už se napřahoval, když v tom mu ruku chytla moje matka.
" Snad ho nezačneš bít.!" Otce to naštěstí uklidnilo, ale moje nasranost neodstupovala. Začalo ticho. Nabral jsem si do hůlek maso, že se v klidu najím když
v tom….
" Co já bych se tě vlastně ptal jestli tu firmu chceš. Ono ti stejně nic jiného nezbývá jsi blbej, špatně se učíš, nic z tebe nebude tak čemu by ses jinému věnoval že?" V tu chvíli jsem pustil hůlky, které spadly na zem. Nasraně jsem odstrčil talíř až se převrhl. Vstal jsem od stolu, šel k věšáku, vzal si bundu a začal se obouvat.
" Miláčku řekni mu něco!"
" Kam si myslíš že jdeš?" Pomalu jsem se otočil a než jsem zavřel dveře tak jsem odpověděl:
" To tě nemusí zajímat" a rozešel se směrem k městu.
"TAK SI BĚŽ, OSUDU NEUTEČEŠ….."

" Onii-chan " Zrovna jsem přemýšlel jestli se nepůjdu po večeři ještě projít a vidět poslední prázdninový západ a udělat si pár fotek a v tu chvíli mě vyrušila moje sestřička.
" Copak?"
" Je večeře mamka tě volala už 4x"
" Aha nad něčím jsem přemýšlel za chvilku tam přijdu jo?"
" Dobře, jinak jak se těšiš do školy onii-chan?"
" Nejsem si jistý. Vím že tam bude Manzo. Na něho se těším, ale nevím jak to zase bude probíhat ve třídě. Jestli tam budu stále sám a nebo že by se se mnou začal někdo bavit?"
" Tebe nemají ve třídě rádi?" objevily se jí v očích na krajíčku slzy.
" Neplač." Snažil jsem se jí uklidnit.
" mě to nevadí zvykl jsem si. Trávím větší čas na chodbě sleduju jak se lidi chovají, někde najdu inspiraci na článek tak se do toho ponořím a soustředíme se jen a jen na školní noviny a nebo trávím čas na střeše nebo v knihovně."
" Aha tak to jo tak už pojď já mam hlad" a utekla ke stolu k jídlu.
" Tak počkej na mě ty nedočkavko" zvedl jsem se a šel za ní. Navečeřeli jsme se a já se zeptal mamky jestli můžu jít ještě ven.
" Mami? Půjdu se ještě projít vrátím se asi v 21:00" vzal jsem foťák bundu a čekal na mamky odpověď.
" Dobře miláčku a dávej na sebe pozor" řekla od dřezu když myla nádobí. Ayaka ke mě přiběhla, chytla tě za nohu a řekla:
" Já tě nepustím nikam nejdeš" a nafoukla tvářičky. Zaskočila mě. Tuhle odpověď jsem nečekal.
"Proč? Jen chvilku naposledy si užít západ slunce."
" Co když ti někdo ublíží" pořád mě držela za kotník.
" Co by se mi mohlo stát sestřičko? Už nejsem malý kluk Mami?"
Mamka stála opřená o futra dveří a usmívala se.
" Imouto, neměla by si jít spát? Zítra jdeš poprvé do školy tak šup. Já ti přečtu pohádku a ráno tě doprovodím do školy ju?" Musel jsem něco rychle vymyslet něco mě táhlo ven a nevěděl jsem co.
" Pohádku mi číst nemusíš jsem přece velká"
" No dobře tak teda ne" pousmál jsem se. Už je hold velká.
" pustíš mě už?" Zeptal jsme se sestřičk
" tak dobře, ale ať se ti nic nestane" výhružně na mě koukala odkývl jsem ať se nebojí. Pustila mě.
" Buď doma do 21:00 ať nemáme s tátou strach" spokojeně jsem přikývl a vyrazil ven.
Šel jsem a přemýšlel kde by mohli být úžasné fotky se západem, " Sakra zapomněl jsem stativ." No nic budu improvizovat. V Chidorigafuchi Parku je to nádherné tam by to šlo. Je to nádherný park a tam by to mohla vypadat nádherně a je to blízko.
" Tady to místo bude nádherné teče tu krásně voda je to tu nádherně rozkvetlé A to město je i jemně vidět a támhle západně sluníčko. No krása. " Chystal jsem se na fotku a …

Šel jsem naštvaně ulicemi dál a dál. Měl jsem vztek na fotra, matku. Došel jsem až do parku Chiyado v centru Tokya. Tam jsem se zastavil a pohlédl na řeku plynoucí tím parkem. Taky bych chtěl někam plynout, pryč od mé rodiny. Zhluboka jsem se nadechl a roztáhl ruce. Tady můžu být sám sebou. Zafoukal vítr a sfoukl mi vlasy do obličeje. Pomalu jsem si vpletl dlan do vlasů a dal je pryč, poté jsem se otočil a uviděl malého kluka asi o rok mladšího s foťákem.
" Hej co to děláš"
Znejistil jsem " Já?"
Přišel jsem k němu blíž, ta tvář jak jsem se praštil o dveře mi natekla.
" Jo ty co si fotil" měljsem drsný vyraz asi jde vidět, že jsem nasraný.
Začal jsem se trochu bát jak to bude pokračovat dál. " Fotil jsem krajinu a snažil se zachytit západ slunce"
Ušklíbnul se.
"Jasně krajinu" vytrhnul jsem mu foťák a začal projíždět fotky.
" Co děláš to je můj foťák! " vykřikl jsem na něj, ale pak jsem se trochu stranil protože vypadal hrozně naštvaně.
Usmál se, pak jsem z foťáku vyndal SD kartu a vrátil mu foťák a dodal
" Tu kartu si vezmu, měj se" otočil jsem se a začal odcházet.
" Vrať mi jí!" Chtěl jsem jí opravdu zpátky, tak jsem zkoušel se mu postavit, ale myslím že ze mě ten strach cítí. Mám tam opravdu krásné fotky a chci je.
Zastavil jsem se, pomalu otočil, chytil ho pod krkem a přirazil ke zdi, kde jsem ho držel ve vzduchu a řekl mu nasraně do ucha :
" Být tebou dám si na mě bacha je ti to jasné!".Pustil jsem ho a odešel.
Čekal jsem že mě zbije. Naštěstí tohohle kluka jsem nikdy ve škole neviděl. Tak ho třeba už nikdy nepotkám. " Sakra on mi nedal tu SD kartu co budu dělat takové fotky už nikdy neudělám" byl jsem z toho skleslej, ale vlastně v klidu že se mi nic velkého nestalo a šťastnější že toho blba už nikdy neuvidím. Vracím se pomalu domu a snažím se z toho šoku vzpamatovat. Naštěstí si fotky zálohuju, ale ty dnešní nebudu mít"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama