III. kapitola - Prolomění zdí

4. srpna 2018 v 14:05 | Yukkie a Sumiko |  Nic není nemožné rub
III.Kapitola - Prolomení zdí
Po škole jsem si potřeboval s někým o tom promluvit a nenapadl mě nikdo jiný než moje milovaná babička. Namířil jsem si to teda rovnou k ní.
" Ahoj babi jak se máš?"
" Ahoj chlapečku, mám se dobře. Počkej postavím na čaj. Dáme si ho na verandě. Copak tě ke mě přivádí"
"Babi, potřebuju pomoc. Já se asi zamiloval" Babička připravila čaj, odnesla ho na verandu a poté pronesla:
" No to je dobře chlapečku, máš na to už věk na první lásku. Tak kdo je ta šťastná?"
A pomalu usrkla ze svého šálku japonského zeleného čaje.
" No ona to ani ona není ta šťastná." Zasekával jsem se v řeči když jsem se babičce svěřovali nevěděl jsem jaká bude její reakce. Zasmála se od srdce:
"Takže to je on?! " a smála se a smála.
" Na tom přece není nic špatného." Zaskočila mě nečekal jsem takovou reakci.
" Jenže je problém v tom že on mě nesnáší." Skoro jsem se rozbrečel když jsem to dořekl
" Babi on mě šikanuje" Ztuhl jí výraz. Položila ruku na moji a řekla z pevnou tváří:
" Ten chlapec má problém a potřebuje pomoc. Není to tak, že tě nemá rád. On se jen brání."
" Babi já mám normálně halucinace já ho vidím tamhle běžet"
" Nemáš broučku. Ten tu běhá často a dokonce nám tu pomáhá"
Zrovna jsem probíhal uličkou když jsem koutkem oka spatřil stařenku na verandě s malým hnědovlasým chlapcem, dívajíc se na mě. Když se naše pohledy střetly, začalo mi bušit srdce. Nemohl jsem od něj odtrhnout oči, i když jsem na jedno skoro neviděl díky monoklu a z ruky mi tekla krev. Jen jsem se usmál a zamával na pozdrav a pak se rozeběhl dál.
" Ježíš on zamával. Babí jemu teče krev z ruky" z děšeně jsem na babičku kouknul. Na kývla a já poznal co mám dělat běžel jsem za ním.
" Keiji!!! Počkej!!"
Běžel jsem, když jsem přes sluchátka uslyšel mé jméno. Zastavil jsem se, sundal si sluchátka a otočil se. Mé srdce poskočilo radostí. Běžel za mnou Daisuke. Nemá kondičku to vidím.
" Co je šprte" zasmál jsem se.
" Krvácíš Ježíš jak se ti to stalo?"
" Praskla mi sklenička v ruce, když mě nasral fotr. Nech to být bude to v pohodě" můj vypracovaný hrudník se nadzvedával a svaly na rukou se zatínaly.
" Prosím tě vykrvácíš pojď se mnou tady kousek bydlí moje babičky. Ošetří ti to a dám ti led na toho monokla to ti udělal taky táta?"
Mlčel jsem. Nejsem zvyklý na takový příjemné jednání.
" Dobře ale ve škole o tom ani slovo jasný!"
" Neboj ani slovo. Jen mi slib že budeš aspoň na mou babičku hodný"
"Budu neboj" usmál jsem se. Měl jsem hned lepší náladu.
" Nechceš vzít za ručičku? "
Začal jsem se smát.
" Neboj babička je opatrná. Jak to že ses tak porval s tátou?"
" Nezajímali se o mě oba dva 6 let a teď si myslí, že to doženou dárky a svojí starostlivostí. Ale mají smůlu. Já jim to neodpustím" ani nevím proč mu to říkám ale potřebuji se někomu svěřit.
" Třeba měli k tomu pádný důvod?
I když 6 let je dlouhá doba. Řekl jsi jim někdy že ti chybí jako rodiče?"
" Měli práci. Byla důležitější než já. Říkal jsem jim to furt ale po 3 letech jsem to vzdal a byl sám." Málem se mi chtělo brečet. Už zase.
"Zkus jim říct třeba že ti chyběli těch 6 let"
" Ale teď ho nech odpočinout stejně bude nejlepší když si Keiji a jeho otec odpočinout a zítra je moudřejší večera. Kejii po škole půjde za tátou a uvidíte že to bude lepší. Nic se nemá řešit s horkou hlavou. A ty si stejně unavený viď Keiji?" Nezmohl jsem se ani na slovo. Oni jsou tak hodny a Daisuke. Je úžasný.
" To nejde půjdu někam jinam nebudu tu zbytečně otravovat."
" Teď na noc něco schánět. Ne lehneš si tady na gauč a ráno hezky do školy a ty Daisuke jdi domu rodiče budou mít strach"
" Ale babi?"
" Ne, už jsem řekla Keiji zůstává tady a ty jdu domu a už jsem řekla! Ještě by jste mi tu dělali něco nekalého"
Zrudnul jsem snad až na prdeli když to jeho babička řekla.
" Dobře zůstanu tu ale pobyt zaplatim na tom trvám"
" Ne peníze nepotřebuju. Když tak si to taky odpracuješ budeš mi pomáhat. Tak šup Daisuke rozluč se s kamarádem a hajdy domu. Já ti zatím udělám čaj Keiji bylinkový. Ten by tě mohl trochu uklidnit, aby si v klidu usnul a nešel rozrušený spát to nikomu nedělá dobře"
" Dobře Daisuke dojdu tě vyprovodit" šel jsem za Daisukem ke dveřím a čekal až se oblékne.
" Už je lepší to oko?" Chytil jsem mu dlaň která se dotýkala mého oka a nespouštěl z něj pohled.
" jo..je to...lepší" ani nevím co mě to popadlo ale chytl jsem jeho tvář do dlaní a přejel prstem po tváři.
Je tak svalnatý. Přesto něžný. Já se rozplývám. Asi ho políbím. Je tak blízko a tak roztomilý. Chci ho.
" Dobrou noc Daisuke a pozdravuj rodiče. Pojď Keiji ať ti nevystydne ten čaj musí se pít teplý"
Rychle jsem odskočil od Daisukeho a koukal se všude možně. Snad nic neviděla.
" Ano už běžím"
" Dobrou noc babičko. Dobrou Keiji uvidíme se ve škole"
"Dobrou Daisuke" usmál jsem se a byl pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama