IV. Kapitola - Bolest

11. srpna 2018 v 14:04 | Yukkie a Sumiko |  Nic není nemožné rub

Pane bože on je tak boží a ten úsměv kouzelný. Kdyby tam nepřišla babička tak jsme se skoro políbili. S radostí jsem utíkal domu pozdravil rodiče vyřídil pozdravení a šel si lehnout. Byl jsem strašně nedočkavý až bude další den. Další den kdy uvidím Keijiho ho. Zamilovaně jsem si povzdychl a plácnul sebou do postele. Do chvilce jsem usnul. Hned se mi zdálo samozřejmě o nikom jiným nešel o sladkého, svalnatém Keiji. Těším se na zítra.
Poté co jsem vypil čaj, jsem si šel lehnout. Koukal jsem na hvězdy a přemýšlel o tom co se pravě stalo. Ani jsem si neuvědomil že se usmívám. Poté jsem usnul s obrázkem Daisukeho v mé mysli.
Když jsem šel do školy pořad jsem se usmíval jak malý kluk. Úsměv mi zmizel jakmile jsem prošel hlavni bránou. Ale úsměv mi z mysli nezmizel. Pořád jsem se rozhlížel, kde zahlédnu svého …. tedy, kde uvidím Daisukeho, abych mel jistotu, že je v pořádku. Bohužel jsem ho nikde neviděl a číslo jsem na něj neměl. On dorazí.
Určitě.
Probudil jsem se kouknul na hodiny a zařval jsem
Sakra já zaspal no to snad ne to se mi nemohlo stát" možná jak jsem myslel jen na něho tak jsem si zapomněl nastavit budíka.
" Sakra" vyletěl jsem z postele utíkal do školy jak jsem nejrychleji uměl. Přišel jsem až na druhou hodinu. Celou hodinu jsem se těšil až uvidím Keijiho. Zvonilo na přestávku vyletěl jsem ze třídy a Koukal po chodbě jestli ho neuvidíme a jéje tamhle je, jde po schodech dolu. Viděl jsem jenom jeho, svítilo na něj světlo a šel zpomaleně. Povzdechl jsem si. Proč vypadá tak k nakousnutí. Došel až ke mě a za nim nějaká partička kluků kteří okolo mě a Keijiho udělali kruh . Stalo se něco co jsem nečekal. Nějací dva kluci mě odtáhli na záchod. Ostatní odešli takže jsme pak na záchodě byli jen já a Keiji.
" Ahoj co se děje? Co má tohle znamenat?"
Když jsem byl ve třídě a koukal ven přišel za mnou jeden kluk-
" Čau vole, hele nechceš zase udělat něco tomu spratkovi?". Jen jsem se na něj podíval a nadzvedl obočí.
" Co tím myslíš?"
" No jako mu něco provést jako minule na té chodbě. Jsi fakt borec. Navíc minule tu byl takový jako ty ale pak řekl, že je gay a od té doby se mu všichni smáli." Ztuhl jsem. Oni by se mi smáli a nebrali by mě vážně. Zvedl jsme se.
" Vezmi s sebou pár kluků a pojďte za mnou" poté jsem se otočil a šel ke schodům. Kluci se ke mě poté připojili. Když jsme sešli schody, Daisuke tam už stál a koukal na mě. Kluci kolem něj utvořili kolečko a dva ho poté odtáhli na klučičí záchod. Tam jsme jim dal povel aby nás nechali samotný.
"Ahoj co se děje? Co má tohle znamenat?
" Promiň ale ve škole to bude takhle. Nechci riskovat, že ztratím autoritu, Takže ve škole, to bude tak jak řeknu já. "
Bál jsem se co tyhle věty znamenají
V duchu jsem se mu omlouval za to co přijde. Zavolal jsem dva kluky z mé třídy a jen kývl hlavou. Poté jsem pomalu odcházel a nechal ty dva, aby vzali Daisukeho a dali mu hlavu do záchodu a spláchli. Neřešil jsem to. Autoritu mi tu nikdo brát nebude. Ani on.
" Né co to děláte? Pusté mě!" Začal jsme řvát na celé kolo. Nepomohlo mi to. Myslel jsem, že budeme kamarádi aspoň a já ještě k němu pořád něco cítím jsem vůl. Kašlu na něj.
Slyšel jsem ho křičet ale dělal, že se nic neděje. Uvnitř mě to ale řvalo, chtělo mu to pomoc. Ale já se ani neotočil. Nic. Když zvonilo na oběd, šel jsem na střechu a schoval se za roh a přemýšlel o sobě a o rodičích.
Zvonilo na oběd chvilku jsem čekal ve třídě abych se vyhnul Keijiovy. Ani pro oběd jsem si nedošel. Hned jsem tajně utekl na střechu schoval jsem se. A začal přemýšlet. Já ho pořád miluju ale takhle to nejde to nezvládnu. Šel jsem na okraj střechy otočil jsem se, myslel jsem, že poletím zády dolu, ale potom jsem ho tam viděl. Měl hlavu skloněnou v klíně. Nebyl jsem si jistý jestli to není past, ale chtěl jsem to risknout.
" Děje se něco Keiji ?"
Když jsem tak na tím přemýšlel, začali mi téct slzy. Bylo mi to všechno líto i to, že ubližuju Daisukemu i přes to, že ho miluju. Když jsem zaslechl otázku, ztuhl jsem.
" Nic…..Nic se neděje. Nech mě být" doufal jsem, že neuslyší pláč v mém hlase.
" Opravdu?" Nebyl jsem si jistý jestli mi říká pravdu.
Zvedl jsem hlavu, podíval jsem se mu do očí a řekl:
" Nech mě být" Poté jsem se prudce zvedl, otřel si oči a šel do třídy.
Zařval jsem za ním
" Můžu ti pomoct můžeš se mi svěřit." Zeslábl jsem hlas aby to moc lidí okolo neslyšelo
" Jsem tu pro tebe " zklesl jsem hlasem.
Když skončila škola, šel jsem domu, kde jsem si začal balit věci do kufrů a tašek. S babičkou Daisukeho jsme se domluvili, že budu bydlet u ní, ale nikomu to neřekneme. Už jsem měl vše sbaleno, šel jsem dolů ze schodů, když v tom přišel otec.
" Co to je?!? Ty někam jdeš ? A proč máš tolik věcí? " Neotočil jsem se, jenom jsem na pult u dveří položil klíče a řekl:
" Už se nikdy nevrátím, to mi věř. "
" Děláš si prdel okamžitě pojď sem" chytil mě za rameno a hodil do kouta.
" Tady zůstaneš"
" Nebudu tu ani minutu! Nenávidím Vás, jdu pryč"
" To jsi přehnal hochu!!!" Neudržel se prostě mě zbil jako koně několikrát měudeřil do hlavy a asi párkrát nakopl.
" Mazej do pokoje. Potom si o tom promluvíme" Šel jsem nasraně do pokoje a prásknul dveřmi. Zuřil jsem, byl jsem nasraný a pak mi to došlo. Vyhodil jsem si nejdřív věci oknem a potom z něj vylezl, přelezl na strom a sešplhal dolu. Tam jsem si posbíral věci a šel k babičce Daisukeho. Cestou začalo pršet tak jsem přidal. Za necelou chvíli jsem přičel k babičce Chu a zazvonil.
" Co tu děláš v takovém dešti? Pane bože co ti to udělal Poť se ohřát udělám ti čaj na zahřátí se a ošetřím ti ty rány"
Rychle jsem zalezl do vnitř.
"Už tam nikdy nepůjdu."
" Neboj postarám se o tebe budeš tady se mnou aspoň tu nebudu tak sama"
Promiň že jsem tě zaním poslala samotnýho měl s tebou jít Daisuke třeba by si to nedovolil tě takhle zřídit"
" Ne to je dobrý, jsem hrozně unavený a budu vám tu pomáhat"
" Tak dobře, ale teď pojď půjdeš si odpočinout. Připravila jsem ti pokoj pro hosty teď bude tvůj. Dám ti bylinkový čaj na to, aby si neměl bolesti."
" Děkuji vám moc, jste moc milá, kéž byste byla moje rodina.
" Jde sem Daisuke radši zůstaň v pokoji kdyby tě takhle viděl hrozně by ho to rozrušilo a dával by si to za vinu. Ju?"
" Dobře" rychle jsem zalezl do pokoje a potichu si začal vybalovat věci.
" Ahoj babi".
"Ahoj Daisuke, jak se máš? Co škola jak ti to tam jde"
" Učím se fajn, ale o přestávkách hrozný. Víš co mi ten namachrovanej, bohatej frajírek udělal?" Rozčíleně jsem pomalu křičel na babičku.
Pomalu jsem si stoupl ke dveřím a pomalu je trochu pootevřel a poslouchal, Každý slovo mě bodalo do srdce jako jehla.
" On nechal né že nechal on jim nakázal nějakým klukům aby mi strčili hlavu do záchodě a oni ještě zpláchli já se malém utopil. A jemu to bylo evidentně jedno.
" Chlapče to mě mrzí, já s ním promluvím ano?"
" To není všechno potkal jsem ho na střeše a on mě odpálkoval. A né třeba že by mi řek něco on se prostě sebral a odešel. Nejhorší na tom je že ho i přes to miluju, ale tímhle mě naštval."
" Pochop nemá to teď jednoduché doma, a v životě teď taky ne. Neboj se zlepší se to. Můžete si o tom teď promluvit"
Vylezl jsem z pokoje. už to nedávam, ale pořád jsem stál ve tmě aby mě neviděl.
" Cože on je tady?" Byl jsem naštvaný a teď i vyděšený. Nevěděl jsem jak na to zareágovat.
" Půjdu ven paní Chu, vrátim se, až tu Daisuke nebude". Rychle jsem si obul boty a bundu a vyběhl ven do deště.
Uviděl jsem ho. Byl jsem jako zmražený, tak zbitý jedno oko úplně zkrvené, z nosu mu asi předtím tekla krev. Měl jí tam už zaschlou. A držel se za břicho. Hrůza ten jeho táta je blázen.
" Nikam nechoď promiň nevěděl jsem že tu jsi!" volal jsem za nim do dáli, ale asi mě neslyšel.
" Babi co mám dělat uvidí ho teďka někdo a pustí se do něj" vyděšeně jsem se zeptal babičky

" Nevim synu, musíš přijít sám na to co dělat"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama